471. „Mamo! mamo! maminečko naše!“

Jan Kollár

„Mamo! mamo! maminečko naše!“ Zkřikla za mnou tu dvě děťátka, Krásná jako květu poupátka, Lapkajíce za roucho mne plaše; Ach já nejsem, řeknu, matka vaše Milé, osiralé slaďátka! Tu mne smutná projme památka, Zrak se diví duši celou straše; Miroslav a Všemil nemastného Synkové to byli Mutiny, Ratolesti rodu Veršovského; Jež dal zhubit v Praze krutým katem Český kníže z pomsty bez viny, Já je bozkám a jdu dále chvatem.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

854. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Křížek. (Svatopluk Čech)
  2. U srdce. (František Hajniš)
  3. Za Jarmilkou. (Adolf Heyduk)
  4. Milá matinko, v mém srdéčku (Emanuel Züngel)
  5. Nro. VI. Na školačku. (Jakub Jan Ryba)
  6. VI. Mně dech se v hrdle ouží (Jan Neruda)
  7. XXXI. VÝMLUVA. (František Ladislav Čelakovský)
  8. 83. Stesk dcery. (František Jaroslav Kamenický)
  9. Konvalinka. (Beneš Metod Kulda)
  10. Mému dítku. (Albína Dvořáková-Mráčková)