586. V poslední dům když mne ještě nuká

Jan Kollár

V poslední dům když mne ještě nuká Milota, ai nové zjevení, Tu král na talíři pečeni Krájel a žral: to hod, dím, ne muka! Ale když mé blíže oko kuká, Blud můj v bledý strach se promění, Neb ta upečená v plameni Lahůdka, jest jeho vlastní ruka: To Šved Sigmund, jenž když polskou dostal Berlu, syna svého nástupce Wladyslawa, proto prutem chlostal: Že chtěl řeč, kroj i zvyk milovati Poláků, a býti zástupce Lidu, nad nimž žádal panovati.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

polák, polský, maďar, maďarský, uhersko, srb, uherský, varšava, rus, polsko

139. báseň z celkových 288

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dumka. (Vincenc Furch)
  2. POSLEDNÍ BOJE BALTICKÝCH SLOVANŮ. (Vincenc Furch)
  3. SLEZSKÉ ELEGIE. (Josef František Karas)
  4. 434. Na rákoši jednom uzřím kývat (Jan Kollár)
  5. Nekáranec. (Adolf Heyduk)
  6. 408. Přijížděla ještě na koníku (Jan Kollár)
  7. Otrokářům z r. 1878. (Rudolf Pokorný)
  8. 462. Tu též spatřím, jdoucí dalším šlakem, (Jan Kollár)
  9. NAPOMENUTÍ OTCOVO. (Václav Jaromír Picek)
  10. Napoleon v Polsce. (Vincenc Furch)