II. Znělka a klec.

Jan Pravoslav Koubek

Vy co sobě snad dost slušně stěžujete Že se znělka úzké kleci podobá, V nížto tuhá sevřenost a poroba Lapeného křovníka až běda hněte;2 Lépe učiníte, kdyže zůstanete Ve křoví, kde prostrannosti zásoba Není zámínkou, by mužná žaloba Zněla steskem zavřeného křovníčete. Jazyk, jenžto aby stal se kyrysníkem Vězí v těžkém nevolných slov brnění, Nemůž býti švárně hbitým harcovníkem: Jemu protiví se obratného šiku Čtrnáctero mrštných veršů skupení, – Jazyk náš je jonák hulánského cviku!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

32. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VI. Nechať proto drůbežního moru (Jan Pravoslav Koubek)
  2. Pannám, jež malovala stará chůva. (Antonín Sova)
  3. báseň bez názvu (Miloš Červinka)
  4. l. Prahne (Petr Křička)
  5. POKUŠENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. ZELENÁ ŽABIČKA. (Josef Jaroslav Langer)
  7. 92. Mnohý jazyk, znělky milé, laje (Jan Kollár)
  8. BEZ NÁZVU. (Josef František Karas)
  9. Rada. (Jaroslav Vrchlický)
  10. UMÍRAJÍCÍ VČELE. (Ferdinand Tomek)