Sudice.

Eliška Krásnohorská

V myšlenkách kráčím v doubravu za noci pozdní zachmuřené, tu průsvitnou zřím postavu na skále míhat u pramene. V nadlidské výši v temno ční a závoj z mlhy má na tváři – tak vznáší se zjev půlnoční mně vstříc u pološeré záři. A kdy již blízko zraků mých, tu spatřuji, že ruce její z bylin a květů tajemných kouzelný věnec uvíjejí. Jak divné kvítí uplítá! stolistou růži plané blíže, poupátka sotva rozvitá a býlí jedové k nim víže. Citlivky něžné, bezbranné do trní klade bodavého a ratolístky zelené kol hyacintu odkvetlého. S břečťanem temným spolčuje hvězdice jako s nebe spadlé, a nesmrtelky schyluje k liliji zlomené a zvadlé. Ku prvosence dětinné zas plné zlaté klasy druží, kol fialinky nevinné pne osamělou horstva růži. K pomněnce v rose plynoucí slzičku žhavou těsně tulí, a kvítek lásky horoucí jasmínem stinným kryje v půli. Vyrostlou v pláni slunečné k severním vřesům révu poutá, pak proutek vrby smutečné k nim připojen, a tichá routa – Již věnec uvit; sváže jej hebounkou slabou pavučinou a vrhá v proudu divý rej, kde nikdy vlny nespočinou. V tom svítá záře měsíce; „co činíš?“ ptám se zjevu mdlého, jenž mizíc dí, „jsem sudice a viji věnec žití tvého!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

284. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MAKOVÁ KYTICE (Stanislav Kostka Neumann)
  2. 82. A co teď jsem viděl za zázraky (Jan Kollár)
  3. LILIE. (Josef Lukavský)
  4. NA * * *. (Václav Bolemír Nebeský)
  5. XXXIII. V světnici police vetchá, (Adolf Heyduk)
  6. Jinochovo přání. (Boleslav Jablonský)
  7. VI. Mně dech se v hrdle ouží (Jan Neruda)
  8. XXX. A což mne v lese liběj poutá, (Vítězslav Hálek)
  9. Z jara. (Anna Simerská)
  10. Dívka bdícý. (Karel Sudimír Šnajdr)