Poslední svého rodu.

Eliška Krásnohorská

Chladné jsou noci v jeseni, kdy rudé a plavé listí stříbří luny zář, tu stíny příšerné po zemi chudé se pnou jak vrásky smušící jí tvář, a mezi stíny bílé mlhy leží, a v stínech, v záři, v mlze dýše bol. – Hle, bledá paní dlí na hradní věži a temným zrakem rozhlíží se kol. A všude prázno, ticho! z dálky vane jen noci dech tajemně kolem ní, a ona šeptá: „Odpusť, světů pane, mně první hřích – jest to můj poslední!“ Hle – na cimbuří již se vymrštila a již chce zkusit smrtonosný skok, v tom náhle zpět se hne – čarovná síla jí kojí citů bouř a staví krok. „Mně pravil otec na smrtelném loži: tys, dcero, rodu svého poslední – chraň otců česť, chraň tebe vůle boží, by slavným byl můj rod i v skončení. Ach, když nepřítel otce zesnulého zpustošil svatý rodný statek můj a když jsem klesla do zajetí jeho, tenkrát jsem mužně nesla osud svůj. Když vrahův syn, ten jinoch milokrásný mi tajně věčnou lásku přísahal, v mém srdci budě ohlas stříbrojasný – i tenkrát hrdý duch můj vytrval. Však běda mi! teď drzý vrah mne nutí, bych za své jeho jméno přijala, bych vlékla život v jeho obejmutí – pryč ty myšlénko! kéž bych umřela! Ha – nyní hledala jsem náruč smrti, však nesmím – příliš svatou krev je má! a klet, kdo zločinem svá pouta drtí, a zločinem si volnosť ujedná. Nepřítel rodu mého hrdinského zřít nesmí, mnou jak bídné dokoná! poslední věrné srdce kmene svého i smrtí pohrdá a odolá!“ A vrátila se pyšně do komnaty; ty stěny, svědkyně jen otroctví, hleděly mlčky na ten zápal svatý a na to velké, temné vítězství. Nedlouho však jí vlhké noční dechy v žaláři kolem lící vanuly; když zemřela, tu věčně svěží mechy kdes v samotě hrob její pokryly.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

661. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CHORÁ KNĚŽNA. (Adolf Heyduk)
  2. Sál prostorný Krakovské Sukiennice, ( H. Uden)
  3. 4. Žehnání. (Josef Vlastimil Kamarýt)
  4. Rakovník. (Matěj Havelka)
  5. Noční duma. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  6. Jednání druhé. (Jindřich Böhm)
  7. ZIMNÍ POHÁDKA (František Cajthaml-Liberté)
  8. HLUBOKO V LESÍCH (Jan Opolský)
  9. Dvě cnosti. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Vězňové. (František Cajthaml-Liberté)