II. Světice má, s hvězdných výšin

Josef Kuchař

Světice má, s hvězdných výšin vyšli vstříc mně těchy svit; hleď, já se tu v světě soužím, a ty máš již dávno klid. Ó, jak hrozně s naším srdcem ošemetný osud hrál: nejen věčná tma nás dělí, ale také šerá dál... Za ty hory k tvému rovu pne se často náruč má: čelo hoří, ret se chvěje, hruď se dme a srdce hrá... Ale marna všecka touha, ty neslyšíš nikdy víc – jen ten vánek od hor chladí útrpně mou žhavou líc. Ty již nikdy, nikdy nezvíš, jak jsem bídný, jak jsem klat, že mi nelze ni, kdy chtěl bych, na tvém hrobě zaplakat...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

1039. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. COŽ PLATNY... (Bohdan Kaminský)
  2. Sloky. (Bohdan Kaminský)
  3. 61. Ven nad bory se měsíček (Josef Kuchař)
  4. NAD PRÁZDNOU KOLÉBKOU. (Ferdinand Tomek)
  5. Druhá kapitola. (Josef František Karas)
  6. List do věčnosti. (Josef Kuchař)
  7. Po šesti letech. (Bohdan Kaminský)
  8. Naději. (Bohdan Kaminský)
  9. POD OBLOHOU. (Irma Geisslová)
  10. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)