Uvítání Moravanův Praze dne 9. července 1898.
Jen duše mé zrak hledí na krajany,
vás vítá sestry, bratry Moravany,
jenž splácíte dnes Praze návštěvu;
Čech věrný dojat slzu slastnou ronil,
a před vámi svou přímou hlavu klonil,
když mnohé spatřil v zemském oděvu.
Čech na Moravce Čecha blažen zíral
a lesklou slzu s oka sobě stíral,
když ze rtů zněla stejná mluva vám;
a srdce zbožným ve hrudi se chvělo,
když zbožné slovo vaše v sluch mu znělo,
jímž oživen jest v duši i on sám.
Čech Moravan lne k Čechu, blaze žasne,
a z duše věrné vzdává díky hlasné:
„Nás pojí jedna víra, jedna řeč!
Ať naproti nám kde kdo jak chce brojí,
nás, jeden národ, nikdo nerozdvojí,
nás nezastraší nekřesťanský meč.
Jak Moravky i Češky pružná paže
chléb žitný ráda čerstvým máslem maže
a na ně leje z vonné lípy med:
tak katolík a národomil vřelý
nám bratrsky se milovati velí,
což káže dějin tisícletý ret.
Tak vezdy žijme svorně národ jeden,
by nikdo s pravé cesty nebyl sveden,
nás krásný jazyk, spasná víra poj;
jak dědové my z víry buďme živi,
pak odrazíme každý útok divý
a národ šťastně skončí tuhý boj.
96