Epilog.
Po lístku lístek z mlaďoučké jak břízy
sen života mi v barvách bledne, mizí,
již zlatá pírka z křidélek svých pouští
na rov mých tužeb pod trnovou houští.
A chytám je, jak vězeň stíny ptačí,
jak luny lesk, co v slzách se mu zračí,
jak v háji lovec vyhubenou zvěři,
a slavík růže na odkvětlém keři.
Nemohu věřit, že jak planá hruše
bez činů půjde životem má duše,
že ani tužbou výš se nepovztyčí,
jak střemcha v lese nízká, trpasličí.
A doufám pevně na krátkou že chvíli
ti snové k jihu jako ptáci pílí,
že tužeb hnízda v jaru purpurovém
zas lepit budou duše pode krovem.
145
Že rozlétnou se po oblacích, zemi
a s medem blaha, míru haluzemi
zaklepou v okno u večerní době,
jak siré děti na matčině hrobě.
A zlíbám je, jak nalezené skřítky,
jak ptáče zeleň pučící již snítky,
zaplanu světlem muškami jak mlází –
a bude mi jak dnu, kdy slunce vzchází.
146
OBSAH.
Strana
Prolog7
Zimní pohádka9
Gonelli Giovanni13
Tizian17
Ildigo20
Praxiteles a Phryna26
Rabbi Esra30
Mohamed35
Rosamunda37
Propercia de Rossi41
Legenda45
Johanna Neapolská49
Dvě tryzny51
Imam Šamyl56
Černohorka59
Jehuda Halevi61
Gorm starý64
Vánoční legenda67
Alžběta Nadaždova71
[147]
Strana
Murillova smrt74
Marie Vítězná77
Na moravském poli79
Mnich82
Bandinelli87
Římanka91
Filipina Velserova95
Lék103
Legenda106
Kristina Poňatovská113
Augustin117
Torquato Tasso138
Epilog145
E: zd; 2002
[148]