SLOKY.

František Kvapil

Mých písní zasmušilý zvuk, květ illusí v nichž záhy zkosen, v tvé duši vzbudil pásmo muk a zrak tvůj slzou chvěl se zrosen. Ne – tobě nezkal štěstí chvil to, čím mé srdce zachmuřeno, ty, v duši zářný vždycky cíl, měj sladký úsměv pro mne, ženo! Nechť co chce chystá mně už čas, v tvém zraku máj vždy pučet může – mně osud trny – tobě zas jen sypej růže, růže, růže!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

586. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IV. Že jsi kvítkem, jež svůj kalich skrývá, (Adolf Heyduk)
  2. Květy na hrob. (Adolf Heyduk)
  3. U krbu. (Adolf Heyduk)
  4. Anemone triloba. (Emanuel Miřiovský)
  5. XXXIII. Rozlila jsi paprsk štěstí v moji duši, (Jaroslav Vrchlický)
  6. ŠTĚSTÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Ó netouži! (Adolf Heyduk)
  8. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  9. XII. Já jsem Tě neznal, ale přec (Jaroslav Tichý)
  10. Dětem. (Anna Simerská)