NAŠE HRADY.

František Kvapil

Ač v troskách, zříceny, ač skryl je vřes, přec hrdě skrze mrak zří do nebes, a v síních, kde zněl mečů třesk i číší, duch ještě dávné slávy hymny slyší. Jak volně proudil kdys v těch pyšných zdech zvuk české rodné řeči se rtů všech, kde mrtvé ticho budí krok náš nyní a staré, šedé hradby břečťan stíní! A tam, kde mech svůj prostřel zlatohlav, se tísnil krásných paní šumný dav, když při stříbrném svitu, tkaném lunou, sáh zpěvák bludný v loutnu zlatostrunnou. Již hlahol umlk turnajů i kvas, cimbuří strmá pokryl zimostráz – kde rytířů tlum pestřil se, teď v srázy lišejník roste, křivá kleč se plazí. A jestli čí zvuk zčeří pustý klid, řeč cizí ozve se tu, cizí lid – jak vlastní syn by tam již místa neměl a v slze mu i tichý povzdech zněměl. A přec ten každý kámen, každý hrob co zbyl, dí hlasem velkých, slavných dob : – Jen doufejte! Svit vzejde v jitru jiném, a víra vaše mocným bude činem! – Když nadšení vám vzpírá mužnou páž, kdo říci smí, že poslední jste stráž? Jak naše zdi, jež věkům odolaly, hrad budoucnosti zbudujte si stálý! – Ten zloba nezničí ni úskok, lež, jak my zde čníme, čníti bude též! Jen dochovejte vnukům hrdou sílu a statnou pěsť a mocnou vůli k dílu. – Ten rodný lán, ten oblouk českých hor jim dejte v odkaz, k němu hrdý vzdor, ať odpor zdrtí jeho blesky rudé – a v domě svém pak Čech zas doma bude!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

651. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  2. báseň bez názvu (Rudolf Medek)
  3. Hej, Slované! (Adolf Heyduk)
  4. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  5. LEGIÍM NAŠICH HRDINŮ. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  6. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ (Otokar Fischer)
  7. Květnové meditace z roku 1887. (František Serafínský Procházka)
  8. APOSTROFA. (Antonín Klášterský)
  9. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  10. CESTA K SPÁSE. (Irma Geisslová)