VAN OSTADE.

František Kvapil

V zamrzlém sněhu u řeky spí chatka, krov, štít a stěny jako jedna vráska, v šindelích vítr šelestí a praská, sad, luh i pláň kol stříbří jinovatka. Zář v oknech, do půl přivřena jsou vrátka, tam jistě radost vešla dnes a láska – při krbu stará povídá se zkazka, čas letí, večer jedna chvíle krátká! Leč vítr znovu mrazným zavál dechem, na stezku k dáli sypal vločky sněhu, zkad pozdní chodec navracel se spěchem. Nad řekou v sítí čejky nářek plakal, mih závoj táhl po mlčícím břehu, za sebou do snů moji duši lákal.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

5. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hnízda. (Karel Jonáš)
  2. Než rozžhnu. (Antonín Sova)
  3. LEDNOVÁ NOC (Božena Benešová)
  4. V ČEKÁNÍ JARA (Antonín Sova)
  5. Pohádka o knížecím člověku. (Antonín Koukl)
  6. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Jaro v zimě. (Alois Škampa)
  8. Sonet z podzimního večera. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Obroční. (Adolf Heyduk)
  10. KONEC ZIMY. (Alois Škampa)