NA STĚNU STUDENTSKÉ KRČMY „U KORUNY“.
Je to život, hoši... Už zoufalstvím jen hnaný do extremu..
Je líto sebe mi i Vás i hodin ubíjených
bez chuti ze zvyku v hospodském povyku...
A pláče srdce, stůně naše krev
appercipujíc tu otravu nocí...
A vůči virtuosu, hrajícímu na klávesách našich čivů
jsme bez pomoci.
Bez chuti žít a bez aspirací...
O velké dítě bledé, truchlé líce
o adepte alkoholismu,
oběti svých šedých snů a tužeb,
zklamaného idealismu,
noci jdou... viz, noci jdou... jdou dni...
a pro tebe se jednou rozední...
A vyjdeš ven a uvidíš, že světlo
sluneční záře po léta tam kvetlo,
po celá léta rdouseného mládí
a ty jen odlesk jeho tušil jsi
záclonou pestrou krčmy...
27