DECH JENOM HLASU TVÉHO!

Louis Křikava

Ve chvíli, kdy jsem pouze tetelící se strunou, o niž zavadil života dráp, dech jenom hlasu Tvého tak rád bych, o, slyšel, Giso... Ta zaznění jsou tak tesklivě smutná, že plačící vyvolají ozvěnu u skal věčného míru. Ku břehu sbíhá s nich bílá postava hlubokých důlků a něžných ramen a přikládajíc průsvitné dlaně k ústům, volá do prázdna, odkud hlas přišel: Miláčku, Tys to?“ Bytost , struna rozchvěná k pláči, kypící surovým úderem, řičící zoufalým nadbytkem bolesti, toužící v shledání něžné u bílých míru skal volá zpět: „Je již čas? O, je již, Giso, je již, je již čas?“ Ve chvíli, kdy jsem pouze tetelící se strunou, o niž zavadil života dráp, dech jenom hlasu Tvého tak rád bych, o, slyšel, Giso...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1620. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. II. Idylka z „Písně písní”. (Jaroslav Vrchlický)
  2. UCHVATITEL. (František Taufer)
  3. SLZA (Arnošt Procházka)
  4. Kořist vášní. (František Sís)
  5. GABRIELE D’ANNUNZIO. (Jaroslav Vrchlický)
  6. SETKÁNÍ (Otokar Fischer)
  7. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  8. SKLÁDÁNÍ PRO MÉ SYNKY. (František Taufer)
  9. OSAMĚLÝ VEČER (Viktor Dyk)
  10. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká (Stanislav Kostka Neumann)