V POKOJI SEDÍM SÁM A SÁM...

Louis Křikava

V POKOJI SEDÍM SÁM A SÁM...
Taková nálada je ve mně... Ostrůvkem chodím cizí země. Den zšedlý smek’ se na řeku, Lukami k břehu žloutne cesta, Přes řeku hledím... Štíty města tratí rys v rudém daleku... Taková ve mně nálada je. Co stoupá to do ticha kraje? Není to pláč, jenž lomí je? Ostrý šum vzduchu v sluch se věsí. Neduní vůz to blízko kdesi? Psi štěkli... kdos křik’: „Marie!“ Olši jsem chyt’ a čivy zbystřel, Lidí řev v pláni, křik a výstřel. Strašná to bolest... Co mi je? 64 Taková nálada je ve mně... ostrůvkem chodím jakés země a vzpomínám a vzpomínám... Kde jsem to byl, kdy jsem sem přišel, kde jsem to viděl, kdy to slyšel, a vzpomínám a vzpomínám... *** V pokoji sedím sám a sám... 65