VLAK.

Louis Křikava

Večer si teple oddychuje. Z okna sním o své rusalce. Z nádraží hvizd mi vypravuje o vlaku, jenž sní o dálce. A dálka vlaku ustupuje, s touhou když do ní řítí se. Ustoupíš také, dítě moje, ruce mé když Tě chopí se? Prolétnu také Tvojím žitím jako ten vlak, žel, jak ten vlak, touhu své krve nenasytím nikterak, Bože, nikterak? Což možno říci, co se stane. Což pak se vlaky nesřítí? Vzpjat se, a v tělo milované ruce své v pádu zarýti... Večer si teple oddychuje. Z okna sním o své rusalce... Z nádraží hvizdot vypravuje o vlaku, jenž sní o dálce...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

14. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohřeb. (Stanislav Kostka Neumann)
  2. PÍSEŇ (Viktor Dyk)
  3. VLAK. (Viktor Dyk)
  4. Z VLAKU. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Jsem dobře zapsán u průvodčích vlaků, ( H. Uden)
  6. V DEŠTI. (Adolf Červinka)
  7. CESTOU Z DOVOLENÉ (Stanislav Kostka Neumann)
  8. VLČÍ MÁKY. (Antonín Klášterský)
  9. Zítra? či po roce? kdo ví? kdo ví? (Josef Holý)
  10. Dvojí touha. (Jaroslav Vrchlický)