SLABOST.

Louis Křikava

Má nálada jak kočka unavená se v slunci choulí, šedivá jak popel. Přestála s hafany boj. Nedala se, teď odpočívá těžce unavená a očí mhouří před blýsknavým sluncem. A myslím tak si: kdybys tou šla cestou, snížila ruku k popelavé hlavě a pohladila ji – jak přimhouřila by slastně oči nálada má teskná, vyštvaná dnes nerozumnými psy... Ty ale nejdeš... Nejdeš! Křižovala se stezka moje na krátko jen s Tvojí. Nemůže čekat nálada má šedá na pohlazení teplé Tvojí ruky. Sám nížím dlaň svou. Slunce žhne mi v skráni (a v krvi zpívá tesklivá ta touha, žíznivá touha, nenasytná touha). Náladu tiším. Hladím tím svou bolest. Žalostně přede. Mizerná... a slabá! Ale, což mohu sraziti ji s klína? Pohleď jen na ni!... Je tak unavená; žalostná, slabá, chorá, neúhledná...

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

143. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  2. Kondor. (Antonín Sova)
  3. JINÁ PÍSEŇ. (Antonín Sova)
  4. TOBĚ, KTERÁ VÍŠ. (Antonín Klášterský)
  5. V SNECH SLÝCHÁM UMDLENÝCH... (Jan Opolský)
  6. Míť někde v očích světlo sympathie, (Jan Evangelista Nečas)
  7. KROČEJE. (Rudolf Illový)
  8. TRHANI. (Otakar Auředníček)
  9. JEDEN VEČER... (Zikmund Winter)
  10. * * * (Josef Svatopluk Machar)