PAN REGIMENTSARZT.

Louis Křikava

PAN REGIMENTSARZT.
Mám bratra, mladý pružný zjev. Před dvěma roky plival krev. A tělo silné, sval co prut, úd každý jakby z kovu skut, o, pane regimentsarzt! A s násilím a s námahou zastavil nemoc neblahou. „Teď šetřit se!“ O, dbalým byl a přibývalo jemu sil, o, pane regimentsarzt! V tom povolán byl do zbraně. Šel před Vás, statně, oddaně... – Jsem nemocen! – „Jak, hoch co prut, Vy také chcete znáti „ruht“?“ Oj, pane regimentsarzt! A vyšetřil a proklepal, nic nenašel a jen se smál... 90 A dali hochu pestrý šat. Pro vlast a krále! Rukovat! Ha, pane regimentsarzt! Prach, úpal. Žhavý červenec a plná výzbroj tíží plec. S tím tlouci se! Ten shon a spěch... O Bože! Bolest! Krátký dech! Sem, pane regimentsarzt! Přede mnou leží bratrův stín s příznaky prudkých souchotin. To není bratr Váš ni syn, toť oběť jedné z Vašich vin, Vy, pane regimentsarzt! Zde Vaší pilné práce plod je tato krev, je tento pot, horečka, noci bez spaní... Co žene krev vám do skrání? Fuj, pane regimentsarzt! 91