LZE LITOVAT POUZE.

Louis Křikava

Koleje, po nichž duše má běží, opodál jiných leží. Myšlénky kolem a nade mnou příbuzné jiným jsou. Ale – jsou mé. Mým zjiskřeny žitím, zhuštěný dým jejich svým uhlím sytím, háze v ně výchovu, boj svůj i žití znovu je tvořím si... A to se cítí. Jiskrami prostoupen jejich dech. Chví se jak krev v tepu záchvěvech. Nervosním plní své okolí chvěním. Ano, jsou mé. A té žiji touze oddálit kolej svou od jiných. Není to možno. Lze litovat pouze lítostí těžkou, ubohou, ruce že vlak, jež zastavit chtěly, odlámat nýty že nemohou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

154. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jest tma! – – (Vilém Bitnar)
  2. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  3. Pohřeb. (Stanislav Kostka Neumann)
  4. III. Do Sibiře. (Ervín Špindler)
  5. Do dálky! (Jaroslav Vrchlický)
  6. TESKNÝ VEČER (Jiří Mahen)
  7. PROSINEC 1897. (Viktor Dyk)
  8. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  9. POPĚVEK. (Josef Merhaut)
  10. LISTOPAD (Jiří Mahen)