UTONULÉ SLUNCE.

Louis Křikava

Je stará bolest ta a svěží. Obdržel jsem ránu včera, dnes? Chvat roků spěl přes zoufalý ten sen, jenž v smutné dáli leží... Tu ruku bílou zřím, jak v boji s vlnami je, jak příboj sráží ji... Opět se za ní vrhám, opět mne zuřivé údery ubíjí... A s pláčem vidím ji, sám zachráněn byv stěží, jak mrtva přede mnou na mokrém písku leží a v konec dramatu jak obzor krví hoří... To slunce zapadlo, jež zval jsem kdysi svým, to slunce utonulo v moři...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

611. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 78. Vůkol rokle k vraždě čnícý pluji (Jan Kollár)
  2. Impromptu. (Antonín Klášterský)
  3. BLUDNÝ HOLLANĎAN. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Na břehu moře. (Adolf Brabec)
  5. VZPOMÍNKA NA MOŘE. (Adolf Brabec)
  6. JAK VE SNÁCH ŽIJU... (Jaroslav Vrchlický)
  7. Moře. (Augustin Eugen Mužík)
  8. koráb (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Ztracený otec. (Adolf Heyduk)
  10. Rád nyní věřím! (Jan Červenka)