Změna.

Josef Jaroslav Langer

Tvé kdy srdce mé, o dívko, hřálo: Jak to jsem libostně ještě žil! Věk zlatý tenkráte můj, hle, byl, Tvé když očko na mne jasně plálo. Všecko rozkoše mi věrně přálo; Růže květla libě – chlad blažil, Vzduch fialky med ve srdce lil – Všecko, všecko jen se na mne smálo! Ach! nyní to není takto více! Zdá se teď mne být vše pustlivo – Všecko černo, trudno, tesklivo. Ó, pones sem růžové své líce, Dívko! – ach! sic na břeh půjdu sobě, A skočím – do loktů, Lenko, tobě.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

107. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z jarního výsluní. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. IV. Rozmilé dítko, (Adolf Heyduk)
  3. Růže polední. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  4. Když kvetly jabloně růžové... (Růžena Jesenská)
  5. Útěcha. (Simeon Karel Macháček)
  6. Jí. (Václav Jaromír Picek)
  7. LXIII. A když přišlo jaro zas, (Josef Uhlíř)
  8. 18. Tys čistou jako rosa ta, (Josef Kuchař)
  9. Milujícího přání. (Josef Wenzig)
  10. XXII. Smutná jeseň, větry zimní (Jan Vlk)