ČISTÉ JITRO.

Otokar Březina

Když za jitra, snů množstvím zemdleni, jsme vyšli do zahrad, zem celou, jako duši svou, jsme zřeli v ohni rozkvétat; i ptali jsme se větrů, vod a stromů, ptáků, včel: kdo dnešní noci, tajemný, zahradou naší šel? Hrál písek v zlato změněný, kde svaté stopy ležely, šuměly vody léčivé, jak rozvlněné anděly, dech každý sílu žití měl jak na sta žhoucích dní, a v každém pohledu byl úžas znovuzrození. Tíž tajemství svých bolestných jsme přijali jak vůli tvou, před rozlomením pečeti list políbený s pokorou; a nepřítel, jenž číhaje u našich usnul bran, jak unavený posel tvůj byl od nás uvítán. Na nebezpečných samotách, navštěvovaných démony, sad našich přání jemný kvet, jak lilijové záhony, a nejžhavější, nejsladší, nejžádoucnější z žen jsme pozdravili, zářící, jak bílé sestry jen.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

209. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PO TEPLÉ NOCI. (František Taufer)
  2. Zlý kníže. (Eliška Krásnohorská)
  3. SLAVNOST KLASŮ, MEDU A RŮŽÍ. (František Taufer)
  4. LETNÍ SLUNOVRAT (Rudolf Medek)
  5. SADAŘI. (František Taufer)
  6. Legenda o mnichu Antonínu. (Milan Fučík)
  7. LOVCI KRÁSY. (Antonín Sova)
  8. lidé s modrými konvičkami (Stanislav Kostka Neumann)
  9. JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTÍME... (Antonín Sova)
  10. ZÁPAD (Rudolf Medek)