SVĚT ROZKLÁDÁ SE...

Otokar Březina

Svět rozkládá se za světem, za hvězdou hvězda, když půlnoc se tmí, a mezi nimi je jeden, krouží kolem bílého slunce, a let jeho hudbou tajemné radosti hřmí, a duše těch, kteří nejvíce trpěli, do něho vejíti smí. Sta bratří řeklo: Známe tajemství jeho, mrtví v něm vstávají ze sna, živí v něm zmírají snem; milenci řekli: Přílišnou září oslepí zraky a čas jako vůně neznámých květů každého usmrtí v něm; a ti, kteří dovedli viděti tisíciletí, s úsměvem ptají se: Zem?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

812. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSNĚ VEČERA. (Jan Wojkowicz)
  2. MĚSÍC (Xaver Dvořák)
  3. Píseň touhy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. AVE, ANIMA (Otokar Fischer)
  5. NOCI! (Otokar Březina)
  6. DEN. (Arnošt Ráž)
  7. 9. Po nočním, hvězdném nebi, (Karel Babánek)
  8. NOC. (Karel Babánek)
  9. SLUNCE. (Antonín Sova)
  10. UKOLÉBAVKA (Vladimír Frída)