VIDĚNÍ

Emanuel Lešehrad

VIDĚNÍ
Spatřil jsem sebe v měsíčné desce stříbrně hladké, zjevil se sobě za zpěvu srdce. Zářil jsem, líbal svou dušiduši. V nejvyšší lásce splýval jsem s nebem. Do pusté síně řine se světlo, svítící bystřina v srdce – blaženě vnořuji ruce do světlé lázně. Z duše mé klesá stříbrný závoj – Otvírám okno. V prostoru povadlo světlo. Do síně temno se valí. Na zemi leží střepiny zrcadla snění. 22