OSAMĚLÝ RYBÁŘ

Emanuel Lešehrad

OSAMĚLÝ RYBÁŘ
Kterési noci potkal jsem hocha, jenž nesl rozkošné květy. A touha má běžela za ním. Ó žel! Usnulé stesky vzbudil mi ze sna; spatřuji krajinu s hájem: Na mírném návrší sedí opřený o balvan, v ruce rybářský prut a hledí v proud řeky, plynoucí pod ním. Když blížím se kyne mi rukou, nechtě být rušen – – A ještě z dálky jej vidím, jak hledí v proud řeky, jež v neznámo valí chvil vlny. 48