Z těch snův, jež v podletí jsem snil...

Ludvík Lošťák

Z těch snův, jež v podletí jsem snil, se ani jeden nerozvil... Vše svadlo mi a prchlo do neznáma, – a tu, když patřím kolem, můj život se mně jeví, jak byl by mrtvým polem. Z těch snův, jež v podletí jsem snil, se ani jeden nerozvil... I stojím sám u svojich ideálův, žal v hloubi nitra cítě, jak u matčina hrobu v jeseni siré dítě. Z těch snův, jež v podletí jsem snil, se ani jeden nerozvil... A patřím-li do dálky široširé a ptám se, čím mně kyne –: tu uzřím chladné slunce a kol něj mraky stinné...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

349. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZPOMÍNKA. (Ludvík Lošťák)
  2. PÍSEŇ PODZIMNÍ. (Bohdan Kaminský)
  3. Do hrobu. (Augustin Eugen Mužík)
  4. SOUCIT (Otokar Fischer)
  5. 10.   Pojď, milenko a ženo, v les, (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Matička mi děla ve snu: (Irma Geisslová)
  7. Sonet melancholický. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Píseň úvodní. (Jan Červenka)
  9. PODZIMNÍ NOC. (Antonín Klášterský)
  10. Byl šťasten jsem... (Adolf Heyduk)