Jsem spokojen – to zboží tím je dražší,
čím blíže poznávám je. Stavba zámku
je trvanlivá, zdi jsou silné, tuhé,
že každá koule od nich odrazí se
a vnikne-li přec, neškodným je hostem.
Vyspravit místy ovšem bude nutno,
co Švéda zlořečený na památku
v nich zůstavil – to obstarají chámi.
Věž vyhoví též účelům svým zcela:
břich její znamenitou hladomornou
pro lebky vzpurné; s hlavy vidět možno
v kraj širý. Krajina ta připomíná
mi zemi irskou: údolí má svěží
a řeky bystré – člověk patří na ně
a zamyslí se... Doletne-li nyní
zvěst o mně v kraj, kde zrodil jsem se kdysi,
pak jistě kde kdo diví se mé slávě
a závidí mi velikého štěstí.
Kdo živ tam asi z těch, jež znal jsem tenkrát?
Šel do světa jsem, chasník otrhaný,
a nikdo u nás nepovším si toho –
dnes kdybych navrátil se, ves se sběhne,
a oči stát jim budou na vrch hlavy.
Vachmistr císařský a rada dvora,
komander drabantů všech pěších, jízdních,
komorník Rakouského Majestátu,
jenž affekcí svou k domu císařskému
dosáhl povýšení toho, slávy světa
a statků zemských. Neboť tak jsme vedli
věc císařovu proti Fridlandskému,
(kde méně vtipné ruce mohly přivést
Císařskou Milost o korunu českou),
že světa běh jsme zvrátili a zvrhli.
Kde Buttler váhal, Gordon prchnout radil,
my exekuci navrhli jsme rychlou
a přetrhali přízi zrádných praktik,
huncfuty těmi umně nachystaných...
Dům Rakouský mi ráčil dát to zboží,
vděčnosti důkaz. Jak pak že se zove?
No-fé Mi-es-to – – vyslovit mi nelze –
těch chámů řeči já se nenaučím
až na těch slov pár, jichž mi třeba v službě
a v styku se sedláky: Huncfut... šelma...
potvora... pikart... pankart – to už stačí.
Je potřebí prý v kacířské té zemi,
jak tvrdí vždy mi patres jezovité,
by lid byl vrácen svaté církvi římské –
a pravda tak. Já zahlíd pár těch chámů,
jichž oči zarputilé zřejmě svědčí
o duši bludné. Dáme Pánu Bohu,
což Božího jest: zřídíme zde klášter –
ostatní obstarají moudří patres.
Tak Fridland dělával to, a zem kvetla
pod rukou jeho, třeba byl sám šelma
a kacíř skoro, nemiluje pitek,
v nichž duše upřímná si na rty sedne,
a lidí straně se, ved se hvězdami
prý hovory a robil čáry, kouzla.
Nu, sláva Bohu, držel toto zboží
rok jediný jen... stop zde nezanechal! –
však přece – hle, zde nad vchodem erb jeho,
erb fridlandský... Ať zůstane tak... stlouci
ho nedovolím. Neb kol vzato: rebel
a šelma vůči císařskému Pánu,
leč voják dobrý. Ostatně mně býval
vždy velitelem nejvýš milostivým...