ANTICKÁ KRÁSKA.

Josef Svatopluk Machar

štíhlý zjev za krásné věno a bílou pleť dal štědrý los a Helena bylo jméno a měla antický též nos. Kdo zřel ty rysy hrdé hlavy, kdo zřel tu bílou, vážnou líc, dech cítil bázně ostýchavý a zraků nemohvznést vstříc. A hříchem se zdálo býti chtít složit hlavu v ňadra ta, jež v taktu nepřestala chvíti se žádnou touhou projata. A nezdála se v tomto jasu pro jiného nic stvořena, než obdivuje její krásu bys k zemi skláněl kolena. Tak vídal jsem ji. Maně vždycky otázka chvěla hrudí mou, zda jediný jest pocit lidský, jenž jal by ji tak mramornou! Však jedním citem lidským jatou když spatřil jsem ji jedenkrát, tu všechen lesk a hrůzu svatou jsem rázem cítil v dálku vát: Ta žena s antickým tím jménem jdouc do divadla v zimní den, tré párků hltně snědla s křenem a šla pak klidně naCarmen“...

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

87. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Starý kritik. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Moderní profil dívčí. (Jaroslav Vrchlický)
  3. ZA STAROU LÁSKOU (Bohdan Kaminský)
  4. VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno. (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Odpoutání. (Bohdan Kaminský)
  6. Dvě noci. (Antonín Sova)
  7. MATKA. (Antonín Klášterský)
  8. Hedva a Jiřina. (Josef Svatopluk Machar)
  9. SONET O ŽÁRLIVOSTI. (Vladimír Houdek)
  10. První kapitola. (Josef František Karas)