VIII.
Dobrou noc!
Vy, kteří jste jen jednou zřeli
ji štíhlou, krásnou při tanci,
vy, kteří jste snad uslyšeli
ji zpívat sladkou romanci,
vy, hned se rdící, jestli maně
jen pohled její na vás pad’,
když po matčině levé straně
šla z podvečerních promenad,
ó rcete, kolik roků žití
by dali jste, když ve chvilce
vám by ji bylo možno zříti
v té sukničce a košilce,
když „dobrou noc!“ dá otci, matce
a krásnému dni za vše dík
a smějíc se neb pějíc sladce,
jde se svíčkou v svůj pokojík!...
[32]
Rád věřím, závidíte tomu,
jenž zítra, plný sladkých dum,
pod klenbou tmavolistých stromů
naslouchat bude jejím snům,
jež spánek přines’ ve hojnosti,
když v dlouhé, tmavé řasy pad’,
jež jednou v tajné budoucnosti
jim oběma se splní snad!
A věru pod tím čílkem svůdným
jen čistý sen vždy proletí,
vždyť polibkem je otec cudným,
a matka křížkem posvětí...
33