Sonet o „?“

Josef Svatopluk Machar

Hle, čárka zkroucená jak drobný plaz, když zatnout kams zoubek svůj pílí toť znak příšery, jež ničí nás i všechny, již před námi byli. Po nebi, po zemi zní její hlas, v tvém nitru chví, volá, kvílí sta a sta hlav , jednu sraz, deset jich vzroste tam v chvíli. Živí se mozkem a krví a bděním, úzkostí, potem a zoufalým chtěním a z trosek světa vzpne se jednou v ráz jak zkroucený, obrovský, nezsycený plaz v atomech země, popeli našich těl, jak by se dál cos v aetheru ptát chtěl...

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

221. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bořek. (Antal Stašek)
  2. HLAS ZVONŮ. (Antonín Klášterský)
  3. Kariatyda. (Bohdan Kaminský)
  4. Musa dolorosa. (Augustin Eugen Mužík)
  5. KAIN. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Hrob Mojžíšův. (Jaroslav Vrchlický)
  7. MOJE ZPĚVY (František Cajthaml-Liberté)
  8. Skřivan. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  10. HAVRAN. (Antonín Klášterský)