Sonet bizarrní.

Josef Svatopluk Machar

Sonet bizarrní.
Mně protiven jsi, bílý měsíci, s tou hloupě sentimentální svou tváří, strašidlo hvězdné, věčně bloudící, ty nepohřbený mrtvý samotáři! Prý milují tě ještě básníci – oh, ti snad, jenž též cizím světlem září, prý těšíš duše láskou nyjící – to’s pravý symbol, měnící se lháři! Já nenávidím tebe. V jizbu mou ty záříš září sinou, studenou, v té chví cos, jak puch dálné mrtvoly – ó já bych strh’ tu tvář tvou civící a pohodil jí ve prach v ulici k hře drobným dětem, když jdou ze školy! 31