Sonet k sociální otázce.

Josef Svatopluk Machar

Je půlnoc. Po vší denní námaze zřít milo v tmu, z níž vlažný van se leje. Jak vyleštěný srpek z mosaze se měsíc z modravého temna skvěje. Z dálky zní hlasy. A ráz po ráze kdos holí v dlažbu pere, kašle, kleje; pár mužů, jimž krok činí nesnáze, jak silhouet sbor ulicí mou spěje. Teď zalétají ke mně trosky vět: „ – a chudák dře se, a pán bohatí, a žádný protest tady neplatí – – i pán bůh se v těch chudých trochu splet’: dal jim dvě oči – je to spořivost? – Moh’ dát jen jedno – chudák měl by dost!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

281. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Motiv z Hradčan. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Vzpomínka. (Emanuel z Čenkova)
  3. NOC V MĚSTĚ. (Karel Babánek)
  4. Jitro v městě. (Emanuel z Čenkova)
  5. Zapadlou čtvrtí. (Stanislav Kostka Neumann)
  6. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  7. I. (Sigismund Bouška)
  8. Dóm v noci. (Karel Babánek)
  9. báseň bez názvu (Antonín Sova)
  10. NOC. (František Soldan)