Snad byla by jsi prošla světem,
jak jiných žen jdou miliony:
v rozšafném klidu by jsi tkala
v koberec žití odevzdaně
dnů šedé čtverce vedle čtverců
s pomněnky modrým kvítkem v středu;
své duše poklad vydávala
bys v drobných mincích společnosti,
přátelům domu, strýcům, tetám;
crême vážných dam by chodil k tobě
pro recept jídel, zkoumal pramen
tvých klobouků a šatů, prádla;
muž tloust by při tom, dítě kvetlo
a ty bys – černou hloubku žití
i osluněné výšky jeho
jen z romanů a novel znajíc –
šla chůzí povlovnou a klidnou,
jak chodívá se na procházce,
k té metě žití svého.
Zatím
mě uved Osud v cestu tvoji.
Ty z všeho náhle vyšinuta
teď vidíš: pokrytci a lháři,
sbor bab pohlaví obojího
tě ryčně na své soudy vlekou.
A všechno tobě přitěžuje:
hlas srdce, žízeň duše tvojí,
hlad po lepším a čistším žití
i zhrda šablonou jich cností
i úsměv nad ortely jejich –
tož na pranýř a žlučí na tě
a blátem duší svých tě špiní.
A pustý smích by odvětil ti,
jim kdybys zaklepati chtěla
na práva ženy, čestné pojmy,
kulturu srdce a ten kámen,
jejž hodit smí, kdož bez viny jest –
vše marno. Bylas jimi ctěna,
když v hrdosti své mlčenlivé
v jhu trpěla jsi muže-tupce –
teď neodpustí, žes je svrhla,
snad proto, že je také nesou
a že jim chybí čestná síla,
by též je svrhly. Neodpustí
ti ničeho – zvlášť zhrdu onu,
hřích ze všech hříchů nejstrašnější.
A ty: nebudeš litovati,
že Osud ved mě v cestu tvoji?
Nesteskneš sobě nikdy, drahá,
po koberečku z šedých čtverců
s pomněnky kvítkem v čtverci každém,
jenž začat s takou rozšafností
teď navždy opuštěný leží
(zdroj povídání, předmět hrůzy,
cíl odsudků a známka výstrah
pro dobře vychované dívky
a lítost lidí rozvážlivých)
v tvém bílém domě nedodělán?
Co náhradou dát mohu tobě?
Tu neklidnou – však celou duši,
tu hlavu znavenou – však jasnou,
tu ruku klamanou – však pevnou
a plnou víru jednu: za čas,
až z našich těl už bude popel,
z nás samých legendy a zkazky –
pak děti těch, kdož teď tě soudí,
čin schválí tvůj a s úctou vážnou
hledíce k zjevu tvému budou
i bláto stírat s jmena tvého
i vysvětlovat nutnost všeho
a v dumách nad problémem žití
po stopě tvojí jdouce, budou
soud rodičů svých odsuzovat.