Sonet z literárního života českého.

Josef Svatopluk Machar

Já zažil leccos... V hlučném slavopění mou hlavu mnozí laurem věnčili, já vzal to klidně, nepad’ v opojení a nedal zmást se ani na chvíli. Vztek jiných, hloupost, neporozumění mi mnohou ránu také vsadily, já prohled’ je, a rány v okamžení ranami více pro mne nebyly. Jen jedno v kůži moji necitlivou vniklo a vniká: jedovatým bodem ty tenké jehly, jež jsou mezi námi už jaksi modou, jež i dobrý známý v slově a písmě s obratností tklivou ti v tělo zatkne – jen tak mimochodem...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

533. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Suspiria. (Jaroslav Vrchlický)
  2. AŽ ZAVRU OČI... (Josef Svatopluk Machar)
  3. Žal. (Adolf Heyduk)
  4. VYZNÁNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. VÍLY. (František Soldan)
  6. ŽIVOT. (František Soldan)
  7. HOREČNÝ ZRAK (Otokar Fischer)
  8. Své ženě. (Josef Václav Sládek)
  9. Puberta (František Gellner)
  10. Intermezzo. ( K. Egor)