U KAŠNY NA MENŠÍM STAROMĚSTSKÉM RYNKU.

Josef Svatopluk Machar

Jak máš se, Lízo? – – Tak, tak, Salomeno. – Nu, slyšela jsi? Bylo pověděno, že zlatníkovic Bábi vdá se přece Tak vida! Zrovna z horoucí pece taková štěstí! Holku spořádanou to nepotká. Ta musí zůstat pannou a poctivý svůj věneček si sušit Ba, svatá pravda. Kdo by byl moh tušit, že tahle Bábi... Běhna všude známá, po každém hochu vzplanula jak sláma a nejmíň pětkrát pranýř zasloužila A jakého si ještě ulovila! Z Nového Města od Stříbrné lodi ten prostřední – – A ten že za chodí?! Ten právě. – – Hm, a my si myslívaly, že zrovna ten je počestnosti dbalý. – Tak, Lízo. Vidíš, jaký prospěch máme, že poctivosti své tak tuze dbáme? Že ulicí jdem, očí nepozdvihnem, všem narážkám a žertíkům se vyhnem, že slušně chováme se v chrámu páně a netočíme stále hlavu k straně, kde mládencové o nás špitají si. – Ba, Salomeno, bylo pravdou kdysi za starých časů o sedání v koutě, teď sedej si tam, nikdy nenajdou a sedět zůstaneš. – – Jen ten panic si na své Bábi nezakládá pranic, neb v pytli šídlo utajit se nedá a Bábi je krví neposeda. – Jak ustelou si, tak si taky lehnou. A mnou ty cizí starosti nehnou. A slyšelas, že v Turecku v dny tyto je mnoho lidu křesťanského zbito? Slovutných pánů, rytířů a hochů? – Ach, Lízo, pánbůh nespravedliv trochu. Tam pobíjet je nechá v dálce cizí a nám tu mladost života tak mizí – – Slyš, Salomeno, neprozraď, co povím, záhy jisté pomoci se dovím. Je žínka čarodějná na Zderaze, jež mnohým tísním pomohla v Praze, pojď se mnou k , pomohou nám čáry, když nebe lakotí tak svými dary. – A čarovat zná? – – Zná a jak je hbitá! O Filipu a Jakubu prý lítá na pometlu svém přímo nad Petřínem, pomáhá kravám, očaruje blínem a uhranout zná jen jedním hledem. Pojď se mnou, ale ustanov si předem, kterého hocha toužíš svojím zváti. – půjdu, Lízo. Ráda... Chci se vdáti... Však nevím koho... Všecko jedno je mi, když muž jen bude... Nechci ležet v zemi co panna... Urči, kdy že máme jíti... Jen brzy, Lízo... chci muže míti...

Patří do shluku

kocour, káča, kočka, mňoukat, kocourek, kotě, ocas, utíkat, utéci, čert

340. báseň z celkových 413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXVII. Vesele cinkají dukáty zlaté – (Josef Kubelka)
  2. Zaklínač. (Ladislav Quis)
  3. V sousedství. (Bohuslav Čermák)
  4. MANKA. (Antonín Klášterský)
  5. Papouškovi. (Adolf Heyduk)
  6. None (Viktor Dyk)
  7. ADOLF HEYDUK. (Karel Mašek)
  8. JEŽEK. (Josef Václav Sládek)
  9. AUTO. (Bohdan Kaminský)
  10. XI. Hejl. (František Serafínský Procházka)