NAD MRTVOLOU DÍVKY, JEŽ SE ZASTŘELILA.

Otakar Auředníček

Na černém rouše, jako mramor bílý, to skvostné tělo v zraku pospas leží, a duše zde nad ním pustá šílí. Zní smutně půlnoc z nitra městských věží. Ni ton, ni barva. Mrtvo tělo sněžné, jež třáslo se, planulo v lásky muce a v objetí jej ovíjelo něžné, než revolver se blýskl v malé ruce. Ta rána v hrudi jako rudá růže kdys plála, teď jest bezbarvá a zvadlá. Ach, kolikrát tam tiskly se rty muže, kdy v smíchu řeckou hlavu na zad kladla. Než zradil ji, to tělo bylo lyrou, pod jeho rukou jež se sladce chvělo. Pak zoufání, kdy zřela jen v noc čirou... stopu vrásek ještě její čelo. Ty oči magické jsou sklenné. Není víc v hrudi živa lásky píseň tato? Na skvostný prs jsem ruku dal v chvění. Jak ruku vbořil v mrazivé bych bláto!...

Patří do shluku

zikmund, zúpět, zikmundův, králův, zlítit, pluviál, legát, viz, kostnický, král

123. báseň z celkových 194

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CANTU TREMULO. (František Leubner)
  2. Zazděná. (Adolf Heyduk)
  3. Teplá hlína. (Adolf Heyduk)
  4. XIV. V ŠACHTÁCH KUTNOHORSKÝCH. (Adolf Heyduk)
  5. None (Adolf Heyduk)
  6. V zemi to duní. (Adolf Heyduk)
  7. Na hrobě Čelakovského. (Vojtěch Lešetický)
  8. XLVII. SMÍR. (Adolf Heyduk)
  9. VIII. V NOVÉ CELE. (Adolf Heyduk)
  10. X. NA BESARABSKÝCH PUSTINÁCH. (Adolf Heyduk)