JESEŇ NA PODHRADÍ.

Pavla Maternová

Co stromů, každý jiným zlatem hraje tam na podhradí v úzkém obvodě... Co srdcí, v každém jinak snaha zraje být platným zrnem v české úrodě. A hle, těm stromům žhavé slunce jedno všem tkalo na skráň zlaté řetězy! Nám v našich tužeb teskné nedohledno plá také slunce: láska bez mezí. A nechať svadnem, jara nedočkáme: však z našich větví vzejde nový puk. Dost lásky, síly budoucím-li dáme, ne darmo kvet’ i tvrd’ ten starý suk.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

422. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NEUSTUPOV. (Josef Rosenzweig-Moir)
  2. VELKÉ, ŠIRÉ, RODNÉ LÁNY... (Josef Václav Sládek)
  3. Polní květy. (Josef Václav Sládek)
  4. TUŠENÍ (Božena Benešová)
  5. JARNÍ (František Šimeček)
  6. Probuzení (Antonín Sova)
  7. POTKÁNÍ V POLÍCH. (Eliška Krásnohorská)
  8. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  9. Prchlé jaro. (Adolf Heyduk)
  10. ADAGIO. (František Kvapil)