PÍSEŇ O ŽIVOTĚ.

Karel Mašek

Mám pusté chvíle zoufalosti, kdy oko slzám nestačí, kdy noci nejsou dlouhé dosti ni k útěše, ni ku pláči. A někdy těžká starost vpadá a sevře dny mé v okovy a to, co žádá touha mladá, buď usmrtí, buď zapoví. A jindy slunce štěstí vzplane, kol jaro vzbudí v rozkvěte, mé srdce hned se králem stane tím nejmocnějším na světě. Tak s osudem se denně biji a hrdým jsem v tom vědomí, že jako pravý člověk žiji, že v žití vše je přáno mi. –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

414. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In doloribus. (Xaver Dvořák)
  2. MEČ DAMOKLŮV. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Amara. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Brzo-li již ten můj národ zbude (František Sušil)
  5. ŠEROSVIT (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Návrat a shledání. (Eliška Krásnohorská)
  7. Úzkost. (Ladislav Quis)
  8. Světlo. (Augustin Eugen Mužík)
  9. PÍSEŇ ŽIVOTA. (Antonín Macek)
  10. Bořek. (Antal Stašek)