XII. Bludům všem jsem výhost dal,

Karel Mašek

Bludům všem jsem výhost dal, jimiž duch můj vířil, s lidmi jsem se vyrovnal, s osudem se smířil. Nevyzvána, ruko má, v struny citu sáhlas! Nuž – kdo nechceš, neposlouchej, nezpívám tak nahlas. Tobě však, jenž se mnou jdeš, nebudiž to líto, že jsi vlídným shovíváním zbudil písně tyto. Uvykl jsem mlčky jít, jda vždy sám, jen s bázní, pláčem – štěstím probuzena teprv píseň zazní. Což ta píseň! Marnou je! Zbývá touha smělá: jednou smět, ah, aspoň jednou, vyblouznit se zcela.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

výhra, prohrát, karta, vyhrát, hráč, sázka, prohra, šach, kostka, bulka

76. báseň z celkových 309

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOSLOV. (Josef Jiří Polabský)
  2. RESULTAT. (Roman Hašek)
  3. XX. Ach, kolikrát jsem nechtěl zpívat (Jaroslav Vrchlický)
  4. Sfinga v parku. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Je plané hloubání, já věřím v ČIN. (Adolf Racek)
  6. RESIGNACE. (Karel Mašek)
  7. XXI   Tuším již, co nechceš říci. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. XII Je ještě čas a všechno může růsti. (Viktor Dyk)
  9. VÍM. (Jaroslav Vrchlický)
  10. STÁŘÍ POUSTEVNÍKA. (Jan Opolský)