Podzimní.

Emanuel Miřiovský

Poslední, hle, lašťovička kolem tudy letěla; ty tam zbytky polních klasů, už je dávno po všem kvasu, vrabčí chaso veselá. Jen ta naše stříška z došku noclehu ti poskytne; jen když trochu lásky dětí, trochu zrní z žitné sněti ze stodoly vylítne. Jak těm vrabcům, tak i lidem: sem tam něco soucitu, v zimě věku utýrané sotva pablesk lásky vzplane – a to někde v úkrytu. Poslední se dozvuk léta po strništi ubírá, ptačí hlasy zaplakaly, lašťovky se nesou v dáli, s nimi léto umírá. Pod mým oknem pozdní havran smutnou píseň krákoře: neplač, že ti prchlo léto, vždyť na zemské hroudě této žádný život bez hoře. Denní službu dokonává zákmit slunce poslední; údolím, hle, v němém šeře mlhy táhnou po jezeře, a klekání z dálky zní. V to se mísí myšlenek mých divoký a bludný proud: ku pomoci v této tísni zazni v srdci, moje písni, jinak musím utonouť. Smutná píseň kolébavkou sen uloží do hrudi; bude se ti, srdce, zdáti o štěstí jak ve závrati, než tě den zas probudí. Do snu spánek nakape ti sladkých slzí krůpěje; pak tvé žití z běd a žele, nešvarné a neveselé, krovem smrti přikreje. Perutěmi jeseň třepe nad doly i horami, padá listí s naší hruše a zpomínka z truchlé duše stojí smutně před námi. Vítr sviští po strništi, listy v krátce rozmetá, a památka za památkou opouštějí zemi sladkou, a putují se světa. Podle zvyku, podle mravu lípa se zas oděje, snad i v této slze teskné, jež se v našich očích leskne, také jiskra naděje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

585. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  2. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY. (Emanuel Čenkov)
  3. Zřícenina. (Emanuel z Čenkova)
  4. LÉTO V CIZINĚ. (Bohuslav Květ)
  5. DOZNĚLA PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  6. PŘÍRODA A ŽIVOT. (Antonín Jaroslav Klose)
  7. Jarní píseň. (Bohuslav Květ)
  8. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. A JINÝ NAHRADÍ TĚ. (Karel Babánek)
  10. LII. Na podzimním poli, po strništi, (Vítězslav Hálek)