POPELKA.

Otakar Mokrý

V zakletém zámku, jizba chmurná, tmavá, jak hnízdo pusté, kde Popelka lkala, co zatím rodných sester četa hravá ve smavé vnadě, v šumném, plesném kolu číš rozkoše až ke dnu schylovala. Jak mnohá krůpěj slzy v trpkém bolu kanula v záhyb řízy její stlelé a ryla vrásku v bledé její líce; jak mnohý povzdech v teskném ševelení, se zachvěl z ňader v kobě osamělé, kde ve hlavince něžné na tisíce čarovných vidin vykvétalo v snění a skládalo se po tichounku, v taji v dívčího štěstí dojímavou báji. Popelkou, kletou v utrpení mnohá, až dosud byla’s krutou sudbou Boha, ty rodná moje jihočeská země. Ty švarná kněžko, která v světa děje zasáhla paží jarobujných vzmachem a k oblakům až hrdé vznesla témě; tys jedním tknutím prutu čaroděje, jak fantom charý v zamihnutí plachém, v porobu mrzkou, v hanu ponížení, žalostně klesla, jako mučenice! Však nezoufej! – už konec utrpení, princ onen švarný, o němž snila’s v taji, že vyvolil tě políbením v líce nevěstou z reje družek lepotvárných, obklopen šumným sborem druhů švarných, v tom zadumaném jihočeském kraji, již na svatební cestu sedlá koně. Veň doufej jen – již útrapa tvá v skloně, již opusť lože Popelčino chudé a očekávej s bouřným srdce tlukem, až udeří ti odměřeným zvukem hodina spásy – po boku ti bude! Slyš, jak již koňů dusot hřímá v dáli a prach se zdvihá ve oblačném víru, to on se blíží... v šiku bohatýrů, již ve Blaníka temné sluji spali; nespínej víc již paže v bolném snění – k objetí vztyč je v sladkém roztoužení...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nalezli 1 místo; je označeno takto
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

15. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vy zadumané, žluté rozvaliny, (Otakar Mokrý)
  2. SATANELA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Zlatá Koruna. (Otakar Mokrý)
  4. NA HRADĚ HUSI. (Otakar Mokrý)
  5. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  6. Týnskému chrámu. (Otakar Mokrý)
  7. HVOZD. (Otakar Mokrý)
  8. Dívčí kámen. (Otakar Mokrý)
  9. REGINA ISOLANOVÁ. (Otakar Červinka)
  10. NA KRAKOVCI (Jaroslav Vrchlický)