Ze sna.

Otakar Mokrý

Ze sna se něžně vynořil mně obraz nebožky mé matky, tak, jak mi zbyl ze sladkých chvil, jež patří již jen do pohádky. Jediná ona by rukou svou ty hrany žití uhladila, – jedináť ona vlídně vždy zapomenula, odpustila...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

241. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 47. Bloudím jako proklet světem, (Josef Kuchař)
  2. ZAS U RAKVE. (Ferdinand Tomek)
  3. Osiřelo dítě. (František Cajthaml-Liberté)
  4. MRTVÉ MATIČCE. (Josef Kuchař)
  5. MRTVÁ MATKA. (Augustin Eugen Mužík)
  6. MŮRA. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Ve vlaku. (Emanuel Miřiovský)
  8. HORVATH. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Mé lože. (Ferdinand Písecký)
  10. Ach škoda, škoda nastokrát... (Adolf Heyduk)