Ze sna.

Otakar Mokrý

Ze sna.
Ze sna se něžně vynořil mně obraz nebožky mé matky, tak, jak mi zbyl ze sladkých chvil, jež patří již jen do pohádky. Jediná ona by rukou svou ty hrany žití uhladila, – jedináť ona vlídně vždy zapomenula, odpustila... 38