U hrobu Adelíny.

Josef Krasoslav Chmelenský

Tedy předc to pravda černá? Tedy předce musím lkát? – Lkáti musí duše věrná, Želu se za kořist dát. Krásko! – Tebe není více – A já předce musím žít, Musím lkát – a bledé líce Není volno slze zmýt. Těchy té mně přáno není; Vyschlo žídlo slzí mých. – Jaké jest mé provinění, Lkát že musím zbaven jich? Odpusť Bože! – Hřích snad byly City srdce čistého? – Hřích! – Neb oheň ve mě vlily, An mne zžírá živého. Slunce bytnosti mé bylo Oko modrojasné Tvé; Co se temností zakrylo, Tma v mých ňadrech černá je; Trpká číše mého žití Rtoma tvýma osladla; Nelze mi z ní více píti, Jich co krása uvadla. – Proč, když vadl květ Tvých lící, Nemohl jsem u Tě být? Snadbych duši prchající Byl moh’ ještě zastavit; Neb bych byl svou duši klásti Dechnutím moh’ v tělo Tvé, A pak umřít – ó té slasti – Oplakán od Krásky své. – Spí, až jitro Tebe zbudí, Adelíno, stkvělejší! Tam Tě, po níž hoch Tvůj trudí, Spatřím vlasti v krásnější. Že nemohu na Tvém hrobě Kvítí slzou zalívat! Než i s uvadlými sobě Chci svá ňadra zdobívat. Když Selénu v noci temné Na Tvém rovci pozdravím, A tam vání tichojemné V listech květin uslyším Jako znění Eolíny: Kvapem zjasním oči své – Neb vím, že mé Adelíny Duch u mne na blízku je! Bůh nás dlouho nerozdvojí, Když se za mne přimluvíš; Tam nás spolu věčně spojí – Kde Ty Jeho tvářnost zříš. Co? – Z mých očí slza kane? – Nehněvá se Bůh na mne. Díka věčná Tobě, Pane! Seslals těchu duši mé. Spí, až Adelíno zbudí Tebe jitro stkvělejší; Tam Tě, po níž hoch Tvůj trudí, Spatřím vlasti v krásnější. Nyní mohu na Tvém hrobě Kvítí slzou zalívat – Každý den teď ňadra sobě Nimi budu krášlívat.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
v této básni jsme nalezli 1 osobu; je označena takto

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

168. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA POCIZENÉ ZEMI (Stanislav Popelka)
  2. III. I vám, i vám buď nyní výhost dán, (Josef Václav Frič)
  3. Poslední Marinčina žádost. (František Ladislav Čelakovský)
  4. BRATŘI. (Karel Hynek Mácha)
  5. ELIZA. (Václav Věnceslav Ráb)
  6. Měsíc. (Jan Baptista Vladyka)
  7. 24. NÁŘEK. (Karel Hynek Mácha)
  8. 4. Že mi nelze nešťastnému (Karel Marie Drahotín Villani)
  9. Borsa. (Jan Slavomír Tomíček)
  10. 13. Duše nesmrtedlná, která bydlíš (Karel Hynek Mácha)