Je Gaia malá, v alb špic stavíš patu...

Stanislav Mráz

Je Gaia malá, v alb špic stavíš patu...
Je Gaia malá, v alb špic stavíš patu kdy, prismem encyclopaedismu též vše bob se sporý zdá, co svět, coloss či glób. Tak žití scéna díla klame v chvatu. Nech v luh mne spět dál zdání, mátu jenž cytissu má, kroku žeň, nard, z kob pracoven, boku hor tak dělník, sob ať znikne, třtinou Clio touhy van v dech klátí. Čím jabko aeolské v klín, trosky tam zřím circu charého; athletů chrám ké jméno šeptne chóru jich, dí, věští? Jsou slávy zuřivci jak milující. Zor jeden Cupido má, v kment, leč mstící! Má sidonský plášť rub, ať quiritt třeští!
Básně v knize Thaliino breve v sonetech:
  1. O božská kulisnice krásy...
  2. Hle, v kořán Haemu brána...
  3. Ó mythů věže, legend z retirací...
  4. Jak Pierra klne...
  5. Ký model tragičnosti...
  6. Accreditujte scény dialog...
  7. V proudu díla.
  8. Onyx travestie a její rek.
  9. Rozsudek i poznání odbornosti.
  10. Zpět k fíku, přírodě...
  11. Epilog kruhu a cyclu hudby smíchu menady.
  12. Nápis na sargofag mima.
  13. Phyllis se směje!
  14. Zlato a umění.
  15. Je Gaia malá, v alb špic stavíš patu...
  16. Sycophantu.
  17. Morálka v retu všech, leč pól...
  18. Je těchou hérů hoře zřít...
  19. Memnone, stanz tvou chci zachytiti...
  20. Zlo malé velkým v onyx...
  21. Dialog u pilastru vestibulu dómu Mus
  22. Hle, prchá Lesbie...
  23. Divadlo králů.
  24. Na troskách, patróno, tvé edice...
  25. Hle, kmenu v bok se budí dryada...
  26. Finale v omluvu proporce edice a fasciclu.
  27. K degeneraci vkusu.