Sycophantu.

Stanislav Mráz

Sycophantu.
Když Tyché na veslech svých výš tě vznese, jsi Icarus, vosk snadno změknout péra můž, sólu terč výš sune se, nač sterá v nebezpeč rada, kyn. Ó zrádné štěstí! Co přátel holdu přirovnáš, rci v tresti, nervu a podstatě i množství šera? Se stožár struď, hroz nótu efeméra leč, mrak jak Prokne dcí rozluku věstí. Dav bavit mní se, figura, děj jedno mu ké i němých postav zvyklým v dojmu ledno je na tlum, marionettů v lem scény v bědno. Zkušenost, schopnost, zkouška idólnosti, v sled rzí jsou, je nemineš bez zlosti. Netleskej ději, skon-li neznáš v dosti. Má příhoda dramatická vzchod, doklad i základ ve onyxu tragičnosti. Pád héra vymknutí jest z svoru cností. Katastrópha množství jest mravný rozklad!
Básně v knize Thaliino breve v sonetech:
  1. O božská kulisnice krásy...
  2. Hle, v kořán Haemu brána...
  3. Ó mythů věže, legend z retirací...
  4. Jak Pierra klne...
  5. Ký model tragičnosti...
  6. Accreditujte scény dialog...
  7. V proudu díla.
  8. Onyx travestie a její rek.
  9. Rozsudek i poznání odbornosti.
  10. Zpět k fíku, přírodě...
  11. Epilog kruhu a cyclu hudby smíchu menady.
  12. Nápis na sargofag mima.
  13. Phyllis se směje!
  14. Zlato a umění.
  15. Je Gaia malá, v alb špic stavíš patu...
  16. Sycophantu.
  17. Morálka v retu všech, leč pól...
  18. Je těchou hérů hoře zřít...
  19. Memnone, stanz tvou chci zachytiti...
  20. Zlo malé velkým v onyx...
  21. Dialog u pilastru vestibulu dómu Mus
  22. Hle, prchá Lesbie...
  23. Divadlo králů.
  24. Na troskách, patróno, tvé edice...
  25. Hle, kmenu v bok se budí dryada...
  26. Finale v omluvu proporce edice a fasciclu.
  27. K degeneraci vkusu.