Osika.

Augustin Eugen Mužík

Strom bojácně ční do nebe, mře, živoří jen pro sebe, tak sám a sám se chvěje tam. Je stáří, bouřím vydán v plen. Ty tíží jej, však jeho sten ve chladnou dál zlý vítr svál. A ve hřbet jeho vrásčitý znak trestanců je vyrytý, hlídá si rob svůj vlastní hrob. Po jeho těle zlověstné se býlí jako řetěz pne, a každý úd jím pevně spnut. Klid nenavštíví jeho skráň. Stín věčné bázně padá naň, ve větrů svist se chvěje list. Pták hnízda na něm nestaví, jen dravci v době únavy svou chabou snět smí nabízet. Ten zatne spáry v jeho leb. Prst každý jako tvrdý hřeb ve schnoucí týl se jemu vryl. A dravce táhlý, drsný hlas jím otřese jak smrti mráz, a dále pak zas letí pták. A temná rána ve prsou až straší černou hloubí svou, neb nikdy v ní se nerozdní. Vnitř raněný se havran skryl, svá těžká křídla zastavil, to nový stín pad’ ve tmy klín. Jen ještě křídlem zachvěje, jak všecky v srdci naděje by uspal den ve věčný sen. Ó strome bídný, zmučený, i lichou bájí znectěný, ó rci mi, nač by můj byl pláč? Mne neboj se. Co trpíš, vím, i záští lidskou, parnem zlým, leč zříš-li pak ten černý mrak? On blesk i smrt i pokoj má. V ráz jeden svýma rukama tě uchvátí a vyvrátí. Než shniješ, jako žil jsi – sám, já z těla tvého nadělám si tvrdých dřev svou na rakev. Z tvých listů věnec uviju, a hlavu svou jím pokryju – životu v zmar, a smrti v zdar!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

274. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Osamělý koutek. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  2. Píseň. (Antonín Klášterský)
  3. PADÁNÍ SNĚHU. (Jan Opolský)
  4. Jarní deštík. (Antonín Klášterský)
  5. XXXVII. Stál v polích hřbitov osamělý – (Vítězslav Hálek)
  6. Nad popelem chotě (Jiljí Vratislav Jahn)
  7. Pohřeb. (Adolf Heyduk)
  8. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty, (František Leubner)
  9. Touha po odpočinutí. (Václav Antonín Crha)
  10. Můj život – hřbitov, kde nezkvete strom, (Božena Benešová)