O paní morem zemřelé.

Augustin Eugen Mužík

Dnes mladinká paní zemřela, ji v stříbrnou rakev muž dal, tvář její má podobu anděla, jejž hluboký ovládnul žal. Jí svíce planuly nad hlavou, a jejich svit, lesk a zář se snášely v její ssinavou a ledově studenou tvář. Jí netknul se posud muže ret, a věnec panenský, čist byl dán jí v rakev, na hlavu zpět, a sehnut nebyl ni list. Muž hluboko do noci nad ní bděl a v myšlénkách zíral v tu líc, a bylo mu, jakoby v hrobě tlel, a nežil na světě víc. A jakoby dávno v rakvi již spal a nad ním ples šuměl a chvat, a jakby kdos cizí oblékal mu paní ve svatební šat. Ten cizí ji celoval v ústa, skráň a ňader bělounký sníh, a ona se smála, volala naň a v loktech mu ustlala svých. Muž pomalu, zticha z hrobu vstal a ložnicí plížil se k nim a objal paní a celoval ji poprve mrtvým rtem svým. Tím polibkem jedním smrt jí dal a do hrobky vnesl ji své, tam po boku potom lůžko jí stlal, a dřímalo mrtvých tam dvé – – – I vzdýchnul, vzbudí se... pohledne kol, tam šero si hraje a svit, on cítí v hrudi vřít sladký bol, i pláče, rozkoší zpit. Ten její rajský, panenský ret! On šílen, kráčí k ní blíž, a shýbá se k ní, zas vrávorá zpět, a na srdci divokou tíž... I skočí, se rty svůj pečetí ret, a v srdci plamen mu plál, však ústa její chladná co led, a mráz mu z nich do duše vál. Tu vzplanuly svíce a pablesk jich kol retů jí dolů se krad’ jak trpký, vítězný, jásavý smích, kdy krví syt divý je hlad. Muž nehnut, jakoby přimrazen stál, v líci hrůzu a děs, pak vyrazil zoufalý ze hrudi sten, a těžce na rakev kles’. Již doplály svíce a jitra třpyt mu dávno nesl se v líc, on posud spal, hroznou vidinou spit, a nikdy juž nepovstal víc.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

zikmund, zúpět, zikmundův, králův, zlítit, pluviál, legát, viz, kostnický, král

116. báseň z celkových 194

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kostru časem vybělenou (Adolf Heyduk)
  2. Zazděná. (Adolf Heyduk)
  3. Černý host. (Adolf Heyduk)
  4. Jan Jesenský. (Adolf Heyduk)
  5. Na hrobě Čelakovského. (Vojtěch Lešetický)
  6. Smír. (Adolf Heyduk)
  7. MASOPUSTNÍ BALLADA S POPELEČNÍM ZAKONČENÍM. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. báseň bez názvu (Josef Wenzig)
  9. Shýbají se větve k zemi, (Adolf Heyduk)
  10. NAD MRTVOLOU DÍVKY, JEŽ SE ZASTŘELILA. (Otakar Auředníček)