Žalozpěv.

Augustin Eugen Mužík

Již zavři ty své těžké oči, již zamkni v nich ten bol a svit! Vždyť duše tvá dnes v jiný kročí svět, který mír a klid. Srdce všecko odpustí, byť i na prach rozdrcené, ale zdali zapomene?“ Rci, cože můžbýt vznešenější, než odpustit a zapomnít? Vždyť odpuštění ukonejší tvůj každý žal ve věčný klid! Srdce všecko odpustí, byť i na prach rozdrcené, ale zdali zapomene?“ Jak ve tvé rakvi, kolem všude jen ticho bude věčně snít, ni vítr, táhna jemnou travou víc nezruší tvůj svatý klid! Srdce všecko odpustí, byť i na prach rozdrcené, ale zdali zapomene?“ A časem sletne k tvému rovu pták malý, počne ševelit, zas uletí a přijde znovu snad vábí jej tvůj velký klid. Srdce všecko odpustí, byť i na prach rozdrcené, ale zdali zapomene?“ I zlatá ještěrka se mihne tím tajem, kde tvůj hrob je skryt, však zmizí hned, jak jen ji stihne zvěst, že si žádáš věčný klid. Srdce všecko odpustí, byť i na prach rozdrcené, ale zdali zapomene?“ Již zavři ty své těžké oči, již zamkni v nich ten bol a svit! Vždyť duše tvá v ráj dnes kročí, odpustí všecko pro svůj klid. Srdce všecko odpustí, byť i na prach rozdrcené, ale zdali zapomene?“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

357. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ctnost a Láska. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Na hřbitově. (Josef Pachmayer)
  3. Nad obrazem z doby baroka (Otokar Fischer)
  4. SLZE. (Alois Škampa)
  5. Člověk. (František Táborský)
  6. Díval jsi se... (Růžena Jesenská)
  7. Hlasy lásky. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Amiel. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Píseň znepřátelení. (Antonín Sova)
  10. Na hřbitově. (Ludvík Lošťák)