Jarní večery.

Augustin Eugen Mužík

Ty snivé jara večery, jak mluví v duše hlubiny! Na zemi, nebi pokoj boží, v květ rosu, v oko slzu vloží – zas blaha táhnou hodiny. Ty snivé jarní večery, kde jaký zvonek, rozzvoní: zvon tiché vísky ku klekání, zvon lidských srdcí k vzpomínání – v to mateří květ zavoní... Ty snivé jara večery! Mír dýší andělé a chlad, jsou samý květ a lesk a vůně, že který člověk srdcem stůně, v nich umříti by volil rád.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

353. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Co šumí listí... (Xaver Dvořák)
  2. TICHO JE... (Josef Merhaut)
  3. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  4. báseň bez názvu (Emanuel Miřiovský)
  5. POD HVĚZDNÝM NEBEM. (Antonín Klášterský)
  6. TY LETNÍ VEČERY... (Josef Rosenzweig-Moir)
  7. STÍNY VEČERA (Jaroslav Vrchlický)
  8. Mors. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  10. NOCI MÍR SE S NEBES CHÝLÍ... (Zikmund Winter)