ANDĚL.

Augustin Eugen Mužík

Stál anděl u zlatých ráje bran, stál hrdý, s planoucím mečem, jak od Boha byl tam přikován, a hluch byl ku lidským řečem. Tu přišel člověk. „Anděle, ó ustup, já trpěl více!“ A anděl couvl nesměle a nemoh’ mu pohledět v líce. Meč sklonil, bránu otevřel – zří člověk ráje zář pláti. „Pojď také!“ člověk andělu děl. ,Jen vejdi, mě venku nech státi.‘

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

454. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Panem de coelo. (Sigismund Bouška)
  2. Ballada pašijová. (Jan Neruda)
  3. Sen utěšitel. (Jan Evangelista Nečas)
  4. Křížová cesta. (Vilém Ambrož)
  5. PÍSEŇ O MĚSTĚ NEBESKÉM. (Josef Václav Sládek)
  6. Matička práce. (František Cajthaml-Liberté)
  7. Radosť na nebi. (Josef Flekáček)
  8. Suspiria. I. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V opojení (Xaver Dvořák)
  10. ZIMNÍ VEČER. (Vladimír Houdek)